Ameriky na nábřeží: slunce, chrom, řev motorů a další povedený den s Muscle Bandou

Už ráno bylo jasné, že tentokrát nám počasí přeje.

Slunce, modrá obloha a den, který k americkým autům sedí asi úplně nejvíc. A když člověk přijede na nábřeží v Českých Budějovicích, kde se proti nebi rýsuje místní most a pod ním postupně zaplňují prostor naleštěné Ameriky, chrom a vlající americké vlajky, začne mít celá akce atmosféru prakticky sama od sebe.

Tentokrát jsem vyrazil na další sraz pořádaný Muscle Bandou pod vedením Dominika Píši a už po příjezdu bylo vidět, že to nebude jen pár aut zaparkovaných vedle sebe a čekání na konec dne.

Celý prostor náplavky působil opravdu dobře. Ať už tomu chcete říkat nábřeží nebo náplavka, kulisa byla skvělá. Most v pozadí vytvářel dost netypickou scenérii a mezi americkými auty všech možných ročníků a stylů to celé fungovalo překvapivě dobře.

Navíc počasí drželo celý den a slunce dělalo přesně to, co má na srazu amerických aut dělat.

Odlesky v chromu, naleštěný lak a teplo.

Taková zdravá kombinace benzínu a vitamínu D. 😄

Kuba Nágl a mikrofon. To prostě funguje

Celým dnem návštěvníky provázel Kuba Nágl, kterého už asi není potřeba lidem kolem amerických aut dlouze představovat.

Legenda leštičů, Mopar fanoušek a hlavně člověk, kterému mikrofon v ruce sedí možná až podezřele dobře.

Kuba dokáže program nejen odmoderovat, ale zároveň do něj přirozeně zapojit svoje zkušenosti kolem amerických aut. Takže nejde jen o suché:

„Za deset minut začíná další bod programu.“

Občas z něj vypadne nějaká zajímavost, občas vtípek a občas něco, co vás donutí od auta opravdu dojít ke stage.

A přesně tak by podle mě moderování podobných akcí mělo vypadat.

Americký sraz bez burgeru by byl podezřelý

K americkým autům samozřejmě patří i správné jídlo.

Takže burgery nesměly chybět.

A byly výborné.

Člověk celý den obchází auta, povídá si s lidmi, poslouchá osmiválce a dřív nebo později zjistí, že potřebuje něco, co se ideálně jí dvěma rukama a ještě dalších deset minut po tom má omáčku na prstech.

Takže za mě splněno. 😄

A i když je to detail, právě podobné věci dělají výslednou atmosféru akce. Americká auta, hudba, dobré jídlo, vlajky a kolem lidé, kteří přijeli hlavně proto, aby si užili pohodový den.

Rev Battle aneb když výfuk není úplně potřeba

Jedním z hlavních lákadel celého dne byla určitě soutěž Rev Battle.

Princip je jednoduchý. Přijedete autem, ideálně s osmiválcem.

Ideálně s výfukem, který má přibližně stejnou schopnost tlumit zvuk jako kus zahradní hadice.

A pak se ukáže, kdo umí udělat větší bordel. 😄

Některá auta působila, že místo výfukové soustavy mají opravdu jen pár metrů nerezové trubky vedené směrem dozadu.

A podle toho to také znělo.

Řev některých motorů byl opravdu ohromující a člověk ho necítil jen v uších, ale prakticky v celém těle. Přesně ten druh disciplíny, u které se všichni smějí, natáčejí telefony a zároveň si po pár minutách říkají, jestli ještě někdy uslyší vysoké frekvence. 😄

Ale právě k podobné akci to sedlo perfektně.

Nejhezčí Amerika? Pickup. Jak jinak. 😄

Během dne samozřejmě nechybělo ani vyhlášení nejhezčího veterána srazu a nejhezčí moderní Ameriky.

A právě druhá kategorie mě dost potěšila.

Když přišlo na vyhlášení nejhezčí moderní Ameriky, vítězství si odvezl Ford F-150 Shelby.

Ano.

Fullsize pickup. 😄

Takže ač tentokrát nevyhrála RAMka, stejně mě to docela zahřálo u srdce. Protože když už má moderní Ameriku vyhrát někdo jiný, tak pořádný americký pickup je rozhodně přijatelný výsledek.

F-150 Shelby navíc není úplně auto, kolem kterého člověk jen tak projde bez povšimnutí. Obrovský pickup, výrazný vzhled a přesně ten typ auta, který na americkém srazu přitáhne pozornost skoro automaticky.

Takže za mě naprosto zasloužené.

Pickupy vedou! 🤠

A nebojte, příště už to zase může být RAMka. 😄

Od péče o lak až po I Have RAM

Program ale nebyl postavený jen na hluku.

Na pódiu proběhl například rozhovor s Crystal Cruisers, během kterého se návštěvníci mohli dozvědět něco o péči o lak a o tom, jak udržet svoje auto v kondici, která na podobném srazu vypadá dobře.

A pak přišla řada i na mě.

Ano.

I Have RAM dostalo prostor na pódiu. 😄

Kuba mě vytáhl k mikrofonu a začalo povídání o celém projektu. Jak I Have RAM vzniklo, kam se za tu dobu posunulo, jaké mám další plány a samozřejmě jsme se nevyhnuli ani samotným RAMkám.

Bavili jsme se o jejich koupi, o tom, co obnáší život s RAMkou a proč člověk dobrovolně začne každý den řídit něco, co zabere přibližně stejné množství prostoru jako menší garsonka.

Pro mě osobně byl tenhle rozhovor další z momentů, u kterých se občas musím trochu zastavit.

Ještě před nějakou dobou jsem si kolem RAMky prostě začal dělat vlastní obsah.

A dnes stojím na pódiu automobilového srazu a někdo se mě ptá na I Have RAM jako na projekt, který už lidé znají.

Tohle je pořád trochu zvláštní pocit.

A hlavně příjemný.

Pneumatika, brána a překvapivě hodně zábavy

Konec dne pak patřil soutěži Tire Rolling.

Úkol nebyl nijak komplikovaný. Poslat pneumatiku NASCAR tak, aby projela speciálně připravenou bránou.

Zní to jednoduše.

Dokud to nezkusíte. 😄

Soutěž si užily hlavně děti a právě pro ně byly připravené také zajímavé ceny. Byla to příjemná tečka za dnem, který měl od začátku do konce pořád nějaký program, ale přitom nepůsobil přeplácaně.

Člověk měl čas projít si auta, popovídat s lidmi, najíst se a zároveň mu neutíkalo něco každých pět minut.

A zase hlavně ti lidi

Když bych měl celý den shrnout, Muscle Banda znovu ukázala, že umí připravit sraz, na který má smysl přijet. Organizace fungovala, program měl tempo, prostředí bylo skvělé a počasí už jen udělalo poslední část práce. Pro mě osobně byl ale největším zážitkem zase počet lidí, kteří se během dne zastavili u mojí RAMky. Někdo přišel jen pozdravit. Někdo si chtěl popovídat. Někdo řešil vlastní RAMku nebo o ní teprve přemýšlel.

A pořád mi přijde trochu neuvěřitelné, kolik vás dnes I Have RAM sleduje a kolik lidí se za mnou na srazech přijde osobně zastavit.

Fakt si toho vážím.

Protože právě v tu chvíli přestává být I Have RAM jen profil na Instagramu nebo web. Najednou za těmi čísly vidím skutečné lidi. A to je na tom celém asi nejlepší.

Sezóna ještě nekončí

Budějovice tedy za mě dopadly skvěle. Krásné počasí, spousta amerických aut, pořádný řev motorů, výborné burgery a pohodová atmosféra od začátku až do konce. Muscle Bandě a Dominikovi patří díky za další povedenou akci a stejně tak všem, kteří za mnou během dne přišli.

A tím letos ještě nekončíme.

1. listopadu 2026 nás čeká Rozloučení se sezónou s Muscle Bandou u Letadla na dálnici D10.

Takže pokud ještě nechcete zazimovat americké železo úplně, možná se tam potkáme.

Díky všem za skvělý den.

A hlavně díky každému, kdo se zastavil u mojí RAMky.

Je vás čím dál víc a já jsem za to opravdu vděčný. 🤠

Martin – I Have RAM

I Have RAM

🎥 sdílím cestu, ne jen auto

I Have RAM

Americká scéna v ČR po mým 🇺🇸

RAM 1500

RAM 1500