Jsou akce, na které se člověk těší. A potom jsou akce, kvůli kterým pár dní předem začnete sledovat kalendář častěji, než je zdrávo, a večer před odjezdem máte problém usnout.
Bull Riding na Ranch 13 patřil přesně do té druhé kategorie.
Už když jsem věděl, že se 26. září vydáme na Slovensko do Nemšové, měl jsem pocit, že tohle bude něco trochu jiného než další sraz nebo koncert. Protože kde jinde v Evropě chcete na jednom místě dostat divoké býky, kovboje, westernovou halu, pickupy, americké osmiválce, barrel racing, country koncert a několik stovek lidí v kloboucích?
Ranch 13 sám sebe popisuje jako rodinný westernový ranč obklopený Bílými Karpaty a Bull Riding tady není nějaká atrakce přidaná bokem k programu. Je to jedna z hlavních věcí, kolem kterých celý ranč žije. Oficiálně se tentokrát jelo Mistrovství Slovenska v Bull Ridingu a princip je stejně jednoduchý jako naprosto šílený: jezdec se jednou rukou drží býka pomocí speciálního pleteného lana, druhou se zvířete nesmí dotknout a cílem je vydržet na jeho hřbetě osm sekund. ranch13.sk
Osm sekund.
Když to člověk čte na internetu, zní to skoro směšně krátce.
Když potom stojíte pár metrů od arény a vidíte, co se během těch osmi sekund skutečně děje, začnete na čas nahlížet trochu jinak.
Všechno začalo už v pátek
Pro nás ale Bull Riding nezačal až sobotním otevřením bran.
Na Ranch jsme společně s Alešem Matouškem dorazili už v pátek. Cesta byla dlouhá, úplně bez komplikací se samozřejmě také neobešla, ale po příjezdu už nebylo moc času řešit, co bolelo a co se cestou pokazilo.
Začaly přípravy.
Já měl před sebou videa, obsah a produkční věci, Aleš si připravoval svoji část show a moderování. A tady si dovolím krátkou odbočku, protože pokud jste někdy viděli Aleše s mikrofonem, asi víte, co myslím.
Jeho energie je až trochu návyková.
Dokáže se během pár sekund přepnout z normálního rozhovoru do režimu, ve kterém strhne celou halu. Umí pracovat s publikem, reagovat na to, co se právě děje, a hlavně dokáže vytvořit pocit, že nejste jen divák, který si koupil vstupenku, ale součást celé show.
Takže pokud pořadatelé Ranch 13 hledali člověka, který dokáže Bull Riding dostat ještě o patro výš, s touhle spoluprací podle mě rozhodně nešlápli vedle. Ostatně i oficiální program Ranch 13 uváděl Aleše Matouška jako jednu z hlavních součástí večera společně s Bull Ridingem a koncertem OWL Hill Country. ranch13.sk
V pátek večer už bylo jasné, že sobota bude intenzivní.
Netušil jsem ještě jak moc.
V sobotu se Ranch začal měnit
Od rána měli pořadatelé práce nad hlavu. Připravovala se hala, technika, občerstvení, stánky, aréna i celý prostor kolem.
A přibližně kolem poledne začali přijíždět první lidé. Pak další … a další … další.
A kolem půl jedné přišla informace, která dokáže organizátora zároveň trochu vyděsit a neskutečně nakopnout:
MÁME VYPRODÁNO.
Oficiální web Ranch 13 skutečně ještě před akcí oznamoval, že Bull Riding je vyprodaný, a kvůli zájmu následně pořadatelé dokonce otevřeli samostatné večerní vstupenky na koncert OWL Hill Country pro lidi, kteří už vstupenku na samotné rodeo nestihli získat. ranch13.sk
A najednou začalo být všechno skutečné.
Areál se plnil a já jsem během dne několikrát přemýšlel nad tím, jestli jsem někdy v životě viděl takovou koncentraci kovbojských klobouků, westernových košil, opasků a špičatých bot na jednom místě.
Asi ne.
A rozhodně ne uprostřed Evropy.
Na Ranch 13 navíc western není dekorace vytvořená na jeden večer. Dřevěné stavby, kantýna, koně, aréna, lidé kolem nich a celé prostředí způsobují, že velmi rychle přestanete mít pocit, že jste přijeli na „westernovou akci“.
Prostě jste na westernu.
Chyběla mi snad jen cedule:
Welcome to Texas.
A kdyby vám pořád chyběla Amerika, před halou stály osmiválce
Jako kdyby býci, koně a stovky klobouků nestačily, organizátoři celý obraz doplnili ještě jednou věcí.
Americkými auty.
Před halou probíhala výstava vozů, kterou pro akci připravila Garage V8 Trnava. Oficiálně začínala už v 16 hodin a součástí nebyla jen zaparkovaná auta, ale také možnost setkat se s jejich majiteli, prohlédnout si vozy zblízka a zjistit něco o jejich historii a úpravách. V tombole byl dokonce voucher na jízdu v americkém autě. ranch13.sk
A právě tady jsem měl definitivně problém určit, na jakém kontinentu se nacházím.
Před rančem stojí americké klasiky a muscle cars, kolem se leskne chrom, vzduchem se občas protáhne vůně benzínu, za vámi někdo projde v kovbojském klobouku a z haly slyšíte přípravu rodea.
Amerika od A do Z.
V jednu chvíli jsem měl chuť vytáhnout občanku a zkontrolovat, jestli v ní nemám špatně uvedené místo narození.
Protože Nemšová začínala vypadat podezřele jako Tennessee. 😄
A pak přijeli bullrideři
Tohle byl podle mě první moment celého večera, kdy se atmosféra přepnula do úplně jiného režimu.
Hala byla narvaná.
A myslím tím opravdu narvaná.
Lidé stáli prakticky všude, kde se stát dalo, tribuny žily a celé místo čekalo na příchod jezdců.
A pak do haly vjely dva pickupy s bullridery na korbách.
V tu chvíli už nešlo o nějaké poklidné sportovní zahájení. Dav řval, moderátoři ho ještě víc hecovali a jezdci projížděli vyprodanou halou jako gladiátoři před zápasem. Přitom jen o chvíli později přišel úplně opačný moment.
Modlitba bullriderů.
A to byl jeden z nejsilnějších okamžiků celého víkendu. Hala, která ještě před několika sekundami burácela, najednou ztichla. Jezdci se společně zastavili před tím, co je čekalo, a na chvíli všechno kolem zmizelo. Žádná hudba, žádné burácení publika, žádná show.
Jen respekt.
K býkům, k ostatním jezdcům a k disciplíně, u které se člověk může během několika vteřin velmi rychle přesvědčit, že příroda má pořád trochu víc síly než on.
Po úvodních slovech hlavního ranchera Petera bylo jasno.
Jdeme na to!
Osm sekund, které jsou zatraceně dlouhé
Pravidlo Bull Ridingu už známe.
Vydržet osm sekund. Jednou rukou. Na zvířeti, které má úplně opačný názor na to, jestli na něm máte sedět.
Jednoduché. 😄
Jenže z bezprostřední blízkosti to působí úplně jinak než na videu. Otevře se brána a v příští chvíli máte před sebou několik set kilogramů svalů, jezdce a naprostý chaos, který přitom podléhá přesným pravidlům.
Býk se snaží jezdce dostat dolů, jezdec pracuje celým tělem a v hlavě mu běží jediné:
Ještě chvíli.
Člověk začne automaticky počítat.
Jedna.
Dvě.
Tři.
A pak jezdec letí. Nebo přijde osmá sekunda a hala exploduje. A nejšílenější na tom je, že tím práce zdaleka nekončí. Ještě se musíte bezpečně dostat z dosahu býka.
Takže ano.
Pokud jsem si před Ranch 13 myslel, že Bull Riding jsou jen chlapi, kteří se nechají chvíli vozit na býkovi, teď už mě ta myšlenka definitivně přešla.
Tohle chce úplně jinou úroveň odvahy.
Oficiální závod byl vedený organizací BRS a o první tři místa bylo vypsáno celkem 1 800 eur – 1 000 € pro vítěze, 500 € za druhé a 300 € za třetí místo. V době, kdy tenhle článek píšu, ale oficiální výsledková stránka ještě finální pořadí Bull Ridingu nezobrazuje, takže jména vítězů raději doplním až ve chvíli, kdy budou výsledky zveřejněné.
A teď už známe i oficiální výsledky. Vítězem večerního Bull Ridingu se stal Daniel Kociok se ziskem 79,25 bodu, druhé místo obsadil Alex Costa se 77 body a třetí skončil Slavomir Topoli se 71 body. Po tom, co jsem viděl na vlastní oči, mám před každým z nich obrovský respekt. Osm sekund na býkovi najednou opravdu nepůsobí jako krátká chvíle.
Barrel Race: a já zjistil, že kůň umí zatáčet rychleji než já s RAMkou
Po prvním bloku Bull Ridingu přišla změna tempa.
Do arény nastoupil Barrel Race.
A přiznávám rovnou jednu věc.
Koňům prakticky vůbec nerozumím.
O to víc mě fascinovalo, co s nimi tihle lidé dokážou.
Princip Barrel Race je na první pohled jednoduchý: projet co nejrychleji stanovenou trasu kolem sudů. Jenže když vidíte koně v plné rychlosti, jak se téměř položí do zatáčky, otočí se kolem barelu a okamžitě znovu vystřelí dopředu, začne vám docházet, kolik práce, důvěry a absolutního soustředění mezi jezdcem a koněm musí být.
Tady rozhodují setiny sekundy – a nebyla to jen reklamní fráze pořadatelů. Oficiální výsledky to krásně ukazují. Vítězkou se stala Lucia Štefková s Playmate Mover časem 14,210 sekundy. Druhý Ladislav Bobek zajel 14,678 a třetí Lea Púchovská 14,783 sekundy. Mezi prvním a třetím místem tedy nebyla ani celá sekunda. EuroRodeo
Úžasný.
A říkám to jako člověk, jehož jezdecké zkušenosti končí někde u dětského kolotoče. 😄
Na Ranchi prakticky neexistovalo hluché místo
Jedna z věcí, kterou musím organizátorům opravdu přiznat, je tempo celé akce.
Pořád se něco dělo.
Bull Riding vystřídal Barrel Race, mezi jednotlivými částmi se pracovalo s publikem, objevila se Kiss Cam, Svaly Cam, hudba, moderátoři, ohně, soutěže a další věci, díky kterým hala nikdy úplně nevychladla.
Oficiální program počítal také s elektrickým býkem pro návštěvníky, rodeo klaunem a soutěží Miss Rodeo, jejíž vítězku měli přímo na akci vybírat samotní diváci. ranch13.sk
Zní to jako maličkost, ale právě plynulost podle mě odděluje opravdu dobrou show od akce, na které člověk polovinu času čeká, co bude dál.
Tady jste se nestihli nudit.
A potom přišlo něco, na co jsem se osobně těšil možná úplně nejvíc.
Když odešli býci, přišel OWL Hill
Po Bull Ridingu se hala začala měnit.
Aréna, ve které před chvílí létali vzduchem jezdci a několik set kilogramů živé váhy, se během chvíle připravovala na koncert.
A právě tohle bylo poslední zastavení First Tour 2026 kapely OWL Hill Country.
Teď trochu zapomenu na snahu působit jako seriózní autor článku.
Protože ten nástup byl…
FUCKING HELL.
Oheň.
Kouř.
Plná hala.
Ranch.
A do toho OWL Hill Country.
Všechno, co na jiném koncertě musíte vytvořit pomocí dekorací a světel, tady bylo přirozenou součástí místa. Dřevěná aréna, westernové prostředí, lidé v kloboucích a kapela, jejíž hudba do toho prostředí zapadla tak dokonale, až jsem měl místy pocit, že právě kvůli tomuhle místu některé skladby vznikly.
Ranch 13 původně koncert plánoval jako součást vstupenky na Bull Riding, ale po vyprodání rodea otevřel ještě samostatný večerní vstup právě na OWL Hill Country, následnou tombolu, vyhlašování a afterparty. ranch13.sk
A lidé opravdu přijeli.
Někteří přes celou Českou republiku, jen aby byli právě tady.
Když se potom halou rozjela energie u skladeb jako Malej Pán, Poslední den nebo Country Roads, nebylo vlastně potřeba nic vysvětlovat.
Lidi zpívali.
Skandovali.
Kapela jim energii vracela zpátky.
A z mého pohledu odehrál OWL Hill Country nejlepší a zároveň nejtematičtější koncert letošního roku.
Pokud se to bude dál posouvat tempem, jakým se to posouvá dnes, začínám mít trochu obavu, že jim podobné haly budou za chvíli malé.
A to bych ještě před rokem pravděpodobně napsal jen jako vtip.
Dnes už si tím nejsem úplně jistý.
Po koncertě samozřejmě následovalo setkání s fanoušky a autogramiáda. V programu pak byla tombola, vyhlášení Barrel Race, Bull Ridingu a Miss Rodeo a následně se celý večer postupně přelil do místní kantýny. ranch13.sk
A tady už bych asi podrobný report ukončil.
Co se stane na westernové afterparty, zůstane na westernové afterparty. 😄
Co jsem si z Ranch 13 vlastně odvezl?
Tady se dostávám k části, se kterou mám problém ještě teď.
Normálně dokážu po akci říct:
Bylo to super.
Byla dobrá atmosféra.
Povedlo se to.
Jenže tentokrát mi to připadá strašně málo.
Za jeden víkend se toho odehrálo tolik, že mám ještě dva dny potom pocit, jako kdyby moje hlava pořád zpracovávala materiál.
Páteční příjezd. Přípravy. Sobota. První klobouky. Zpráva, že je vyprodáno. Americké V8 před halou. Dva pickupy přivážející bullridery. Absolutní ticho během jejich modlitby. Otevření první brány. Osm sekund, které najednou působily jako věčnost. Koně létající kolem barelů. Aleš burcující dav. Oheň. Kouř. OWL Hill. Lidi zpívající pod pódiem.
A potom noc v kantýně, o které už radši pomlčím. 😄
Byl to jeden z těch víkendů, po kterém jste unavení jako pes…
…ale zároveň byste nejradši otočili kalendář o rok dopředu a dali si ho celý znovu.
Ranch 13 není westernová kulisa.
To je asi nejpřesnější věta, kterou z toho všeho dokážu vytáhnout.
Je to místo, kde na několik hodin opravdu zapomenete, že jste pár hodin autem od českých hranic. Kde se proti sobě postaví svět koní, rodea, hudby, pickupů a amerických osmiválců a nějakým způsobem to všechno funguje jako jeden celek.
Není to Disneyland s kovbojským kloboukem. Je to prostředí, které žije tím, co ukazuje. A možná právě proto mě celý víkend tak dostal.
Příští rok?
Nevím, jakým slovem tenhle víkend zakončit.
Neskutečný?
Málo.
Intenzivní?
Taky málo.
Nezapomenutelný?
Blížíme se.
Takže uděláme jednu věc. Jestli vás napadne slovo, které dokáže vystihnout víkend plný býků, pickupů, klobouků, amerických osmiválců, ohně, country muziky a lidí, kteří vám během pár hodin vytvoří pocit, že jste se ocitli několik tisíc kilometrů od domova…
napište mi ho do komentáře pod článkem.
Já ho zatím pořád hledám.
Jedno ale vím jistě.
Pokud bude Ranch 13 příští září dělat další Bull Riding, chci být znovu u toho.
A tentokrát bych tam rád potkal i mnohem víc z vás.
Protože některé věci se dají natočit.
Některé vyfotit.
Některé popsat.
Ale pak jsou zážitky, které vám žádné Reel, fotka ani článek úplně nepředají.
Musíte stát v té hale ve chvíli, kdy se otevře brána.
Musíte slyšet ten dav.
Musíte cítit ten náraz energie.
A pak pochopíte, proč jsem se domů vracel s pocitem, že jsem právě zažil jeden z nejintenzivnějších a nejzajímavějších víkendů letošního roku.
Jakmile bude známý další termín, objeví se samozřejmě i v kalendáři akcí na I Have RAM.
Protože jestli existuje místo, kde se může člověk z Česka nebo Slovenska na jeden večer opravdu nadechnout Ameriky…
Ranch 13 je zatraceně dobrý kandidát. 🤠🇺🇸🐂
Kompletní fotogalerie a další akce
Shoot Time – Brands Store
Fotogalerie z focení v Čelákovicích vznikla v rámci připravovaného článku pro Brands Store. Všechny fotografie jsem nafotil a následně i postprodukčně zpracoval osobně pro I
Mistrovství Slovenska v Bull Rodeu – Ranch 13
Vychutnejte si fotoreport z Bull Ridingu na Ranch 13 pohledem I Have RAM. 🤠Atmosféra, bullrideři, western, americká auta i večerní show zachycené přímo z místa.
Ameriky na nábřeží: slunce, chrom, řev motorů a další povedený den s Muscle Bandou
Už ráno bylo jasné, že tentokrát nám počasí přeje. Pro více obsahu mě sleduj také na Instagramu Slunce, modrá obloha a den, který k americkým
Kompletní fotogalerie
Mistrovství Slovenska v Bull Rodeu – Ranch 13
Vychutnejte si fotoreport z Bull Ridingu na Ranch 13 pohledem I Have RAM. 🤠Atmosféra, bullrideři, western, americká auta i večerní show zachycené přímo z místa.
11 názorů na “Bull Rodeo na Ranch 13: víkend, kdy jsem si musel zkontrolovat, jestli jsem se opravdu narodil v Česku”
Skvělý článek a nádherné fotky ! 🤩
Diky !
A díky za tvou dobrou práci !
Děkuji moc !!! 🤩🤠
Skvělý článek.
Tohle se prostě musí zažít.
Celá akce naprosto skvěle zorganizovaná a zůstane ve mně navždy ve vedením s modlitbou bullriderů.
Takže za 6 měsíců jsem zpět.
Už odškrtávám políčka v kalendáři. 🙏🏼🤠🥰
Je fakt že tohle kdo nezažije, nedokáže si ani koutkem mysli uvědomit, s jakým pocitem odjíždí domů. Mě samotnému do teď pumpuje adrenalin, štěstí a radost, že jsem byl někde, kde jsem se opravdu našel. Děkuji moc! A těším se na duben …. i žáří!!!! 🤩🤠
Super článek, makal jsi jak šroub! Díky
Děkuji moc kolego!!! Hrálo vám to neskutečně! 🤩🫵
Neskutečně krásný článek plný nadšení 🤠😍 a to jsme měli všichni co tam byli, to nadšení, atmosféra byla neskutečná. Doteď to vstřebávám.
Kamaráde děkuji za tento článek. Dokonalé 💪💪💪👏👏👏
Děkuji moc kamaráde, je to psané tak, jak se to stalo. Jsem rád že ten článek dokáže přiblížit aspon trošku tu atmosféru, která tam byla! … ale jak se tu již psalo … Tohle prostě musíš zažít! Díky! 🤩🙏
Ahoj, moc díky za ten článek o bullrodeu na ranči 13!
Povedl se ti parádně – skvěle jsi vystihl atmosféru celé akce a moc rád jsem si ho přečetl. Vážím si toho, cos tomu věnoval, fakt pecka!👏
S nadšením jsem si to přečetl Marťas, musel to být zážitek! Je radost tebe a tvou partu sledovat!
Ahoj, to jsem moc rád že článek převyprávěl to, co měl! 🙂 Ta emoce se ale popsat nedá, asi možná ten článek si vynásob 5ti a jsi cca na těch emocích které tam byly 😀 … Děkujeme moc!