Některé spolupráce vznikají tak, že pošlete nabídku, uděláte několik schůzek, vyřešíte rozpočet, termíny, rozsah práce a nakonec se možná na něčem domluvíte.
A pak potkáte Dana Sovu.
Pošlete mu grafiku a přijde odpověď:
„OK, mám novýho grafika.“
A tím je vlastně hotovo. 😄
Když nad tím dneska přemýšlím, je to dost přesná ukázka toho, jak Dan funguje. Má nápad, nadchne se pro něj a místo toho, aby kolem něj tři měsíce chodil, začne něco dělat. Právě díky němu jsem se v poslední době dostal k práci, která mi sedla způsobem, jaký jsem předtím vlastně moc nezažil. A proto mi přišlo fér věnovat mu místo i tady na I Have RAM. Ne jako reklamu. Spíš jako poděkování člověku, který mi v jednu chvíli nevědomky dal docela důležitý impuls.
Začalo to samozřejmě RAMkou
Jak už to u mě poslední dobou bývá, na začátku všeho bylo americké auto.
S Danem jsme se poznali díky společnému zájmu o RAMky a STR Garage. Právě od STR jsem kupoval svoji RAMku a už tehdy, když jsem se o autě bavil s Michalem, přišla řeč i na Dana.
Pamatuju si, jak mi o něm vyprávěl jako o člověku, který je do těch aut neskutečně zapálený. Ne stylem „jo, má rád RAMky“, ale spíš tím typem nadšení, kdy člověk začne mluvit a po pěti minutách zjistíte, že jste se z tématu jednoho auta dostali k novému projektu, srazu, koncertu a pravděpodobně i plánu na dalších deset let.
A přesně to mě zaujalo.
Protože mám rád lidi, u kterých je vidět, že to, co dělají, skutečně prožívají.
Dan se navíc kolem STR Garage nepohybuje jen jako někdo, kdo si tam občas přijede popovídat o autech. Patří mezi lidi, kteří jsou kolem celé komunity hodně aktivní, a jeho jméno najdete například i v organizačním týmu STR Srazu společně s Patrickem Hemmerem, Tomášem Bederkou a mojí maličkostí.
A když se pak člověk podívá, kam mě jedna zakoupená RAMka nakonec přivedla, je to vlastně docela absurdní.
Chytil jsem příležitost za pačesy
V jednu chvíli jsem si prostě řekl, že to zkusím. Věděl jsem, co Dan dělá, viděl jsem věci kolem OWL Hill Country a měl jsem pocit, že by se tam můj styl mohl hodit. Takže místo dlouhého přemýšlení jsem vzal grafiku, udělal vlastní návrh a poslal mu ho. Žádné velké obchodní prezentace. Žádná třicetistránková nabídka.
Prostě:
„Hele, napadlo mě tohle.“
A Danova reakce?
„OK, mám novýho grafika.“ 😄
Myslím, že tehdy ani jeden z nás úplně netušil, kolik dalších věcí z toho vznikne.
Postupně přišla grafika pro OWL Hill Country, koncerty, videa, obsah, akce a další projekty. A mně začalo docházet, že jsem se dostal do prostředí, ve kterém se mi tvoří úplně jinak. Ne proto, že bych předtím grafiku neuměl nebo nedělal zajímavé věci. Ale protože tady jsem najednou mohl kreativitu pustit trochu ze řetězu.
Když přijdete s nápadem, není první reakce:
„A nebude to moc?“
Spíš:
„Super. A co kdybychom ještě…“
A v tu chvíli už je potřeba Dana trochu brzdit. 😄 … a i když je to potřeba … nejde to! On ví co chce.
Energie, kterou občas není možné stíhat
Pokud jste Dana někdy potkali, asi víte, o čem mluvím.
Ten člověk má v hlavě snad permanentně otevřených patnáct záložek.
Bavíte se o jednom projektu a během pěti minut dostanete další čtyři nápady. Do toho vzpomínku na něco, co by se mohlo udělat příští rok, myšlenku na koncert, nápad kolem aut a úplně mimochodem ještě něco, z čeho by klidně mohl vzniknout nový byznys.
Občas ho skutečně nejde stíhat ani poslouchat. 😄
A nemyslím to jako kritiku.
Právě tahle energie je totiž jedna z věcí, kterých si na něm vážím. Spoustu lidí napadají zajímavé věci. Rozdíl je v tom, že Dan má velmi často potřebu ty věci skutečně zkusit.
Něco vyjde.
Něco možná ne.
Ale pořád je tam pohyb dopředu.
A to je pro člověka, který se pohybuje v kreativní práci, neuvěřitelně osvěžující prostředí.
OWL není jen kapela
V mém světě je dnes Dan hodně spojený s OWL Hill Country. S kapelou, koncerty, rančem, country stylem a vším, co kolem toho postupně vzniká.
Jenže když se člověk podívá trochu dál, zjistí, že OWL je u Dana mnohem širší svět.
Jedna z jeho hlavních profesních věcí je OWL Financial Broker, poradenská značka, kterou založil a dlouhodobě buduje. Ve financích začínal už v roce 2012 během studia Právní akademie. Po prvních letech v OVB přešel ke Gepard Finance a následně v roce 2017 pod Broker Trust, přičemž si postupně stavěl vlastní značku.
A mimochodem – název OWL není žádný náhodně vybraný marketingový výraz.
Owl znamená anglicky sova.
Takže ano. Dan dokázal vlastní příjmení postupně nacpat do finanční firmy, ranče, kapely a prakticky celého svého světa. 😄 Jeho vlastní web to popisuje jednoduše: ze svého příjmení chtěl vytvořit značku, za kterou osobně stojí.
Dnes přes OWL Financial Broker řeší se svým týmem pojištění, financování, hypotéky nebo investice a podle jejich webu se starají o finance více než pěti stovkám klientů. Dan je zároveň registrovaný jako vázaný zástupce Broker Trust.
A když ho člověk zná osobně, vlastně to celé začne dávat smysl.
Dan není moc typ člověka, který by chtěl dělat jednu věc a u té dalších třicet let sedět.
Potřebuje kolem sebe vytvářet svět.
A právě v tom mě asi nejvíc ovlivnil
Nechci z toho dělat nějakou motivační přednášku o tom, jak máte následovat svoje sny.
To bych asi nevydržel číst ani já. 😄
Ale faktem je, že spolupráce s Danem mi ukázala jednu dost podstatnou věc.
Že práce může vypadat i jinak.
Dlouhé roky jsem dělal grafiku, weby, fotil, točil a pracoval pro různé klienty. Některé projekty byly skvělé, jiné méně. Ale až kolem OWL jsem začal mít pocit, že se potkala moje práce s něčím, co mi sedí i lidsky.
Country. Americká auta. Akce. Hudba. Obsah. Trochu bordel. Spousta nápadů.
A hlavně lidé, kteří chtějí něco tvořit.
Dan mi nedal žádnou životní radu, po které bych přišel domů a změnil svůj podnikatelský plán.
Udělal podle mě něco mnohem důležitějšího.
Dal mi prostor.
Prostor přijít s nápadem. Něco zkusit. Občas něco přehnat. Občas se vrátit a udělat to jinak.
A právě díky tomu jsem si začal mnohem víc uvědomovat, jakým směrem vlastně chci svoji vlastní práci posouvat.
Od klienta ke kamarádovi
Na začátku to byl člověk, kterému jsem chtěl dělat grafiku.
Dneska už je to pro mě hlavně kamarád.
A to je možná ta nejlepší věc, která z celé spolupráce vznikla.
Samozřejmě spolu dál řešíme práci. Někdy hodně. Někdy až moc. Někdy mi přijde zpráva s nápadem, u kterého bych byl radši, kdyby mě vůbec nenapadlo otevřít telefon. 😄
Ale není to vztah dodavatel–klient.
Je to spolupráce postavená na tom, že se navzájem známe, můžeme si říct, když je něco blbost, a zároveň víme, že když vznikne dobrý nápad, dokážeme se pro něj oba nadchnout.
A přesně takový způsob práce mi sedí.
Takže díky, Dane
Tenhle článek jsem původně chtěl napsat hlavně o Danovi.
A vlastně jsem se během něj několikrát dostal k sobě.
Jenže ono to spolu dost souvisí.
Jsou totiž lidé, které můžete popsat jejich prací, firmami nebo projekty.
A pak jsou lidé, u kterých je možná zajímavější popsat stopu, kterou nechávají v lidech kolem sebe.
Dan je člověk s neskutečným množstvím energie, někdy absolutně šíleným množstvím nápadů a schopností během jednoho rozhovoru naplánovat dalších pět projektů, na které nikdo z nás nemá čas. Ale zároveň je to člověk, díky kterému jsem se dostal k práci a prostředí, ve kterém se dnes cítím mnohem víc jako já.
A za to mu patří moje velké díky.
Kdybych tehdy neposlal jeden grafický návrh, možná by dnes spousta věcí vypadala úplně jinak. Naštěstí jsem ho poslal.
A naštěstí na druhé straně seděl člověk, který místo dlouhého rozboru napsal:
„OK, mám novýho grafika.“ 😄🤠
Další články
Tomáš Bederka: inspirativní hovado, které tahá do Česka kus staré Ameriky
Jsou lidi, které člověk potká pracovně, udělá s nimi jednu věc a pak se zase každý vydá svojí cestou. A pak jsou lidi, u kterých
Když moderátor není jen hlas za mikrofonem. Seznamte se s Alešem Matouškem
Za poslední roky jsem měl možnost poznat spoustu zajímavých lidí. Někteří vás inspirují svojí prací, jiní přístupem k lidem a někteří obojím. A přesně do
Marpo
Jsou interpreti, které člověk občas pustí v autě, a pak jsou interpreti, kteří s tebou jedou kus života. Pro mě je to bez debat Marpo.
