Na Marpovi mě vždycky bavilo to, že nikdy nepůsobil uměle. Nejel trendy jen proto, že zrovna fungují. Každé období jeho tvorby mělo vlastní atmosféru, vlastní rukopis a hlavně emoce. Od tvrdších rapových začátků až po dnešní živou kapelu, americký vibe a obrovskou energii na koncertech.
A právě ta cesta je něco, co mě na něm inspiruje asi nejvíc. Člověk vidí, že za tím nejsou jen skladby a videoklipy, ale roky práce, pádů, změn a neustálého posouvání dál. Marpo nikdy nepůsobil jako někdo, kdo chce být dokonalý. Spíš jako někdo, kdo si jde tvrdě za tím, co cítí. A možná právě proto má kolem sebe tolik lidí, kteří se s jeho tvorbou dokážou ztotožnit.
Mám rád i celkový styl, který kolem sebe vytváří. Americká auta, syrová estetika, koncerty s kapelou, roadtripová atmosféra, trochu rocku, trochu rapu a hlavně pocit svobody. Přesně ten typ energie, který člověka vytáhne z běžného stereotypu. Když jedeš večer autem, hraje Marpo a před tebou zapadá slunce, tak to prostě sedí.
Co mě baví nejvíc, je asi fakt, že jeho hudba nestárne tím klasickým způsobem. Každé období má něco do sebe. Některé skladby člověk poslouchá kvůli energii, jiné kvůli textům a některé prostě jen proto, že mu připomenou určitou část života.
Ať už si o jeho tvorbě myslí kdokoliv cokoliv, jedno mu nejde upřít — Marpo si vytvořil vlastní svět, vlastní styl a vlastní komunitu lidí, kteří v tom vidí víc než jen hudbu. A přesně proto je mi jeho tvorba tak blízká už tolik let.
Tvorba
