Ten den jsem vlastně nepotřeboval nový klobouk. Technicky vzato jsem měl doma jeden, který fungoval. Stínil. Vypadal dobře. Splňoval všechno, co má klobouk splňovat. Jenže některé věci nejsou o funkci. Jsou o pocitu.
Poslední dobou jsem měl zvláštní pocit, že se něco mění. RAM už nebyl jen auto. Byl to symbol. A já jsem si začal víc uvědomovat, že styl není o tom, co si vezmeš na sebe. Je o tom, kdo jsi, když vystoupíš z auta.
Možná to zní zvláštně, ale klobouk je v tomhle víc než jen kus plsti. Je to postoj. Není to trend. Není to převlek. Buď ho uneseš, nebo ne.
A tak jsem si jedno ráno řekl, že si pro ten „pocit“ dojedu.
Nastartoval jsem RAM. Ten zvuk osmiválce je už pro mě skoro rituál. Ne proto, že by byl hlasitý. Ale protože mi pokaždé připomene, že si plním věci, které jsem si kdysi jen představoval. Cesta do Carlsbad Hat nebyla dlouhá, ale byla symbolická. Nebylo to o tom, že jedu nakupovat. Bylo to o tom, že jedu potvrdit, kdo jsem.
Když jsem vešel dovnitř, uvědomil jsem si, že vybírat klobouk je vlastně trochu jako vybírat auto. Nemůžeš to brát podle tabulek. Nejde o značku vytištěnou uvnitř. Jde o to, jak se v něm cítíš. Zkoušel jsem jeden, druhý, třetí. Některé vypadaly dobře na stojanu, ale na hlavě nesedly. Některé byly technicky perfektní, ale chyběla tam jiskra.
A pak přišel ten moment.
Nasadil jsem si jeden konkrétní klobouk a nemusel jsem se ptát nikoho kolem. Nemusel jsem se dívat do zrcadla podruhé. Prostě jsem věděl. Ten pocit, kdy to není o tom, jestli je to praktické nebo „rozumné“. Je to o tom, že to zapadne.
Vyšel jsem ven. Zapadající světlo, RAM za mnou, nový klobouk na hlavě. Žádná velká gesta. Žádný teatrální moment. Jen tiché „jo“.
Možná to pro někoho bude znít směšně. Jet si pro klobouk, jako by šlo o životní milník. Ale pro mě to byla další malá kapitola v tom, že si věci nedělám napůl. Že když něco cítím, tak si za tím jdu.
Ten klobouk není doplněk. Stejně jako RAM není jen dopravní prostředek. Jsou to symboly toho, že styl, sny a radost nejsou věci, které si musíš obhajovat.
Někdy nejedeš pro klobouk.
Jedeš pro pocit, že jsi přesně tam, kde máš být. 🤠